Pro Ni

7. února 2014 v 23:29 | Sekmeth |  Básně


Odvyknout si

jednou pro vždy

pohled na ni -

zmást tlukot srdce

těch podivných slz.



Snad chvíle to umožní

v šumění listí

jejích vlasů,

přes záhyby kůže

pocítit hebkost

nádechu a výdechu,

i když slunce v očích

nic nezmění...



Přesto doprovázet ji

mlčením

přes schody slov,

do kopců otázek

a srázů vykřičníků

na konci vět nezvolacích.




Procházet s ní vůní

všedního dne

na rozích domů,

kde v oknech tváře

splývají s časem

nečině

a tiše

bez ohlédnutí k zítřku.



Běžet jí v patách

rosou ranní,

rosou polední

i večerní,

rosou slz

i hvězd,

rosou na kolejích,

motýlích křídlech

a v zahradách.



Smět s ní vstoupit

a už nevystoupit,

ztratit se,

volat o pomoc,

nevyslyšen zůstat

v jejích zajetích.



Nevidět

a přesto cítit,

jen zůstat



a být.


(nikdy nevěnováno Barbaře Smílové)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bax Bax | E-mail | Web | 10. února 2014 v 16:15 | Reagovat

Chvílema mě mrazilo. Má to celkem drsný náboj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama