Nevyslyšené přání

10. února 2014 v 17:08 | Sekmeth |  Básně


Mezi čtyřmi zdmi své samoty

rozhlížím se po lesku očích tvých,

to hřejivé teplo, co nezná prázdnoty,

co snad někdy vyslyší přání mých.



Na rtech sladkost tvá jak tichý sten

ještě plnými doušky chutná mi,

ten opojný pocit pulzuje jako sen,

jež pod víčka těžká dala jsi ty.



Tak ráda ruce tvé učit bych chtěla

na struny mé niterné hrát,

vždyť tak blízko jsou naše těla

a v labyrintu srdce tak lehce dá se zmást...



Chci tě!

Slůvka dvě tak krátká jsou

jako vzdálenost mezi námi.



Chci tě!

Tichou ozvěnou nese se tmou

bez odpovědi do dáli.



(Nikdy nevěnováno Barbaře Smílové)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama