Březen 2013

Recese

24. března 2013 v 22:56 | Sekmeth |  Básně
V rytmu irských melodií
naše pohledy spolu se spojí;
v té chvíli velmi křehké
zaprodat duši je tak lehké.

Splašeně srdce mé bije,
na okamžik pocit má že žije,
tak dlouho necítilo pohlazení;
po zádech přeběhne zamrazení.

Úsměv tvůj do tance mě pobídne,
dlaň s dlaní v jednu se shlídne,
lehce přitiskneš si mě k sobě;
mé tělo odevzdá se napospas tobě.

Jediný polibek k tomu stačí,
že blaženou závratí hlava se točí;
tak snadno srdce mé vzdá se.
Však pro tebe to pouhá recese je.

Vězení

10. března 2013 v 16:16 | Sekmeth |  Próza

Myšlenky v hlavě přestaly zmateně pobíhat.

Srdce, ještě nedávno divoce bušící, se rázem ztišilo.

Jako by ho ani necítila tlouct.

Jako by zkamenělo.

Je stále její součástí?

Zřejmě ano, když ještě dýchá.

Tělo se samo stočilo u topení do klubíčka.

Potřebuje cítit teplo.

Už jen ze zvyku.

Ze smutných očí i slzy přestaly téct.

V nitru už žádné nezbyly.

Všechny je tak marně prolila.

V drobných prstech převracela žiletku.

Sem.

Tam.

Sem a tam.

Se zájmem si ji prohlížela.

Je to její kamarádka.

Jediná, která zbyla.

Jediná, která tu pro ni vždycky je.

Která vždy a vše beze slov pochopí.

Stačí se jí jen dotknout.

Sem.

Tam.

Sem a tam.

Všechno by vyřešila.

Tak snadno.

Jedním tahem.

Sem.

Tam.

Všechno by bylo o tolik jednodušší.

Sem.

Tam.

Ne.

Neudělá to.

Neukáže mu, jak moc jí zničil život.

Jak moc jí to bolí.

Jak moc ho miluje.

Vstala.

Sbalila si do tašky pár osobních věcí a deník.

Ten bude potřeba.

Nějakou dobu se teď na svět bude dívat přes zamřížovaná okna.

Zdi

7. března 2013 v 23:56 | Sekmeth |  Próza

Uzavírám se do sebe.

Kolem svého nitra stavím pevné zdi.

Jen v nich cítím tu blízkost svého srdce.

I když je zlomené, bolavé a sotva držící pohromadě, je důležité.

Ukrývá totiž tajemství.

Proto musí být silné.

Zamykám je na tři západy, aby ochránilo to nejcennější co mám.

Lásku, touhu a zvědavost.

Každý cit pod jedním zámkem, abych měla jistotu, že když náhodou neudržím zvědavost na uzdě, láska a touha zůstanou bezpečně uzamčeny.

Ukryty hluboko na dně mého srdce.

V chladu a temnotě budou připraveny pro Tebe.

Budou čekat na Tebe, až je jako princ na bílém koni osvobodíš ze zajetí.

Až je vyvedeš zpátky na světlo.

Až jim dovolíš znovu se nadechnout.

Jsou tam jen pro Tebe.

Tak si pro ně přijď.

Čekají.

Doufají.

Věří.

Ale ne věčně.

Tak snadno mohou umřít…