Nezvaný neznámý

9. srpna 2012 v 1:27 | Sekmeth |  Próza
(Kdo poznal pokračování Hinaty a Amay? :-) )

"Otevřete, prosím!" ozval se za dveřmi hluboký hlas.

Dívky se na sebe podívaly. Němou domluvou vyrazily ke dveřím. Amaya otočila klíčem v zámku. Hinata si při tom povšimla, jak se jí třesou prsty. Zámek cvakl. Dveře se v ten moment rozletěly dokořán, div že dívky stačily uskočit stranou.

Do místnosti, která jako jediná tvořila jejich obydlí, vpadl promočený, vysoký muž. Z jeho roztrhaného, cestovního pláště srčela voda proudem, dlouhé vlasy větrem smetené do tváře. Pravou rukou si tiskl bezvládně visící levé rameno. Hbitě se otočil a zavřel za sebou. I při tomto rychlém manévru si obě všimly u pasu připoutaného meče v kožené, jakýmsi erbem pošité pochvě.


"Děkuji," pravil najednou sotva slyšitelně. "Nemáte prosím trochu vody?" Zamířil směrem ke krbu, avšak sotva udělal pár kroků, padl k zemi. Dívky k němu okamžitě přiskočily a společnými silami jej obrátily na záda.

"Omdlel," zhodnotila situaci Hinata, držíc neznámému dva prsty na krční tepně.

"U všech bohů, Hinato! Podívej se na jeho rameno!" vykřikla zděšeně Amaya.

Nebyl to hezký pohled. Rána sice nebyla široká, ale musela být pěkně hluboká. Navíc už začala hnisat. Takže stará pár dní, zamyslela se Hinata. Zkusmo jej napůl převrátila na bok, aby viděla na lopatku. Jak si myslela, rána byla skrz. Takže od šípu…

"Nezírej tu jak vyplašené kuře a utíkej do ovčína pro vodu," pobídla svou družku k činnosti. Ta se však ani nehnula. Jen na něj upřeně zírala, neschopná slova, natož pohybu. "Tak padej už!" zařvala Hinata. To Amayu vytrhlo z hypnózy. Vyskočila na nohy a v mžiku byla pryč.

Co to do ní vjelo? Nechala však dotěrnou myšlenku na pospas svému zatracení v nevědomí a odkráčela ke své třípatrové polici s bylinkami. Na každé příčce bylo přes dvacet druhů nasušených bylin v hliněných dózičkách s víčkem. Další, svázané v malých snopcích, visely na hřebících přibitých po stranách. Znaleckým okem přeletěla po zavěšených stvolech. Kruci! To musím někoho ošetřovat na konci podzimu, když už žádné čerstvé býlí neseženu?

Dobře, klid. Tak co tu je?Hadí kořen, úžasné! Ten zastaví krvácení. Pak na očištění rány by to chtělo kostival, květy divizny, listy jahodníku, anýzu, bezu nebo aspoň kontryhel… Hmm, výborně, takže mám jen zbytek kostivalu, dva lístky jahodníku a několik listů bezu. Bude to muset stačit.

Posbírala dózičky a přenesla na stůl u krbu. Z krbové římsy si vzala malý kamenný hmoždíř s paličkou. Do něj nasypala čtyři hadí kořeny a začala je třít. Zkušenými pohyby z nich měla zanedlouho jemný prášek. Vzhlédla k zavřeným dveřím. Kde ta zatracená…

Dveře se otevřely. Dovnitř se vpotácela s těžkým vědrem plným vody Amaya. "Postav vařit vodu, prosím," zkusila to vřeleji Hinata. Kamarádka beze slova poslechla.

Zatímco se v kotlíku vařila voda, bylinářka vzala z krbové římsy druhou, větší nádobu. Do hliněné misky vložila ostatní rostliny. Znovu odběhla ke své polici a z poslední příčky vzala slunečnicový olej, kterým zalila bylinky v misce. Paličkou je trochu pomačkala, aby olejem lépe nasákly. Poté došla do truhly pod oknem pro čistý kus bavlněné látky.

"Voda je hotová," usoudila Hinata s pohledem na kotlíku. "Teď ho musíme vysléct a umýt." Po Amayné tváři přeběhl letmý odraz zděšení a… Zvědavosti? Nedočkavosti? Touhy? Ne, to je přece nesmysl, uklidňovala se. Sedly si k němu. Sundaly plášť. Krví zabarvenou bílou košili s dlouhými rukávci. Dokonce i Hinata musela uznat, že má fakt dokonale vypracované tělo.

"Dobře, teď vodu," prohodila jen tak, aby řeč nestála. Vzala látku a utrhla z ní část. Na chvilinku zapřemýšlela, jestli ji Amaya bude následovat. Ta se však opět ocitla v bezmocné pasti zírání na raněného. Toho mi snad byl Lucifer dlužen! Se skřípěním zubů nelenila a počala s omýváním. Když byla rána zbavena krve, nasypala do ní prášek z hadích kořenů. Na to položila vymačkanou směs léčivek a ránu pečlivě ovázala.

"Co… co s ním teď uděláme?" zatřepotal se Amayn hlas.

"Co by, necháme ho, až se z toho vyspí. Nebo ho mám probudit?" neodepřela si Hinata jízlivou poznámku.

"To snad ani ne."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 metztli metztli | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 8:56 | Reagovat

já já já!!! Prosím pěkně :D jsem to poznala, sím!!! :D

Hu, tak to jsem zvědavá, jak to bude dál. Honem honem rychle!!! :D

2 Sekmeth Sekmeth | 9. srpna 2012 v 15:18 | Reagovat

:-D tak to mne těší, Metztli ;-) Že by první fanynka? :-D

3 Bax Bax | Web | 12. srpna 2012 v 12:47 | Reagovat

Sem druhej! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama